Co skrývá se za soudobou všeobjímacící „krizí“, proč na ni nahlížíme jako na něco zcela mimořádného? Vždyť zejména krize hospodářské byly, jsou i budou – střídají se v pravidelně nepravidelných periodách podobně jako zemské doby ledové – kde však hledat jejich skutečnou příčinu? Chceme víc, než můžeme dostat!

Dovolil bych si v souvislosti s toliko aktuálním tématem ocitovat slova našeho pana továrníka, který svým myšlením i skutky byl pro mne vždy vzorem a který při podobné příležitosti před 77 lety pronesl …

Příčinou krise je morální bída. Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek.

V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku.

Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání.

Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry, technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze, důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem.

Tomáš Baťa 1932

Pokud se zamyslíme nad těmito slovy je jasné, že jsou v lecčems pravdivá a platná i v dnešní době. Skutečnost je totiž taková, že až příliž mnoho z nás touží mít své vysněné hmotné statky bez toho, aniž bychom na ně ve skutečnosti měli. Avšak (doba je taková) mít je chceme, ba přímo musíme:  “Hele koukej – soused si koupil novou plazmu, prý je to super pokoukání, já si to taky koupím, ale chci to hned, a tak si vezmu úvěr, nějakých pár stovek měsíčně po dobu několika let mě nevytrhne…” Bohužel takto „spotřebně“ orientovaných lidí bylo a ještě stále je čím dál víc – a někde se to projevit muselo …

Namísto toho, abychom byli sebevědomí a řídili se vlastními zásadami a rozumem, snažíme se vyrovnat svým sousedům a známým a ohromovat je tím, že si kupujeme stále lepší a novější věci, které jsou zbytečné a navíc je chceme hned – orientujeme se na spotřebu místo toho abychom sami vytvářeli hodnoty nové. Pokud nebudou v oběhu skutečné peníze ale jen vzdušné zámky, úvěry budou generovány i nesolventním klientům a banky budou řízeny centralizovaným modelem s krátkodobě plánovanou úrokovou mírou, do té doby nejméně bude slovo krize skloňováno ve všech pádech. Přitom by stačilo kolikrát jen naslouchat hlasu těch, kteří se z podobných situací v minulosti dokázali poučit mnohem lépe nežli my v současnosti – za to co se teď děje si totiž můžeme všichni tak trochu sami, a to ať již žijeme střídmě nebo na úvěr. Nejen extrémní žití na dluh, ale pradoxně  i extrémní spoření může  zapříčinit to, co zažíváme v současných dnech.

Obě situace totiž vedou k zániku peněz v oběhu, ale jen jedna k zániku ekonomie. Jednou vlivem nedůvěry v hodnoty – půjčování a nespoření, a podruhé vlivem nepotřeby důvěřovat – není třeba si půjčovat, všichni spoří a nic nepotřebují. To spoření asi vypadá lépe, něco jako taková utopie komunismu, kdy všechno může být všech a nic dalšího není potřeba, čímž nám však zaniká vlastní ekonomie a vzácnost. V té druhé situaci při půjčovaní si – vzácnost i ekonomie stále existuje, ale už to není utopie, je to bída, krize hodnoty a důvěry. No a jak to tak vypadá, jsme snad zatím pořád stále někde uprostřed ;-) Nějak bylo nějak bude, vše se zas v dobré navrátí.

slabýdostatečnýdobrýhodnotnývýborný (2 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
 Loading ... Loading ...